Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
"Člověk by měl dělat také něco zdánlivě zbytečného,něco jen tak pro radost,aby úplně nezblbnul z toho,co dělat musí."(Petr Ruffer)
Fotografování mě moc baví,začala jsem se jím zabývat od jara 2011 a zcela mu propadla.Děkuji všem za návštěvu a komentíky kladné ,či záporné.Přeji všem hostům dobré světlo a pohodu do dnů příštích:)
"Fotografování je báječný způsob pro komunikaci a je to skutečně univerzální jazyk." (Bill Frakes)

reklama

14 fotek, 13.8.2015, 62 zobrazení, 20 komentářů
Cestou do Skotska - země krás
30 fotek, červenec 2015, 146 zobrazení, 99 komentářů | makro, příroda
37 fotek, duben až červenec 2015, 126 zobrazení, 98 komentářů | makro, příroda
52 fotek, 18.6.2015, 110 zobrazení, 56 komentářů | cestování, krajina, příroda
Masív Monte Baldo se nachází východně od jezera Lago di Garda. V delší ose, od severu na jih měří kolem 30 kilometrů. Vrcholky dosahují výšky 2200 metrů. Jezero má výrazný vliv na místní podmínky. Vytváří tzv. xerothermickou oblast, tedy oblast suchého a horkého klimatu, což společně s rapidními změnami výšek způsobuje extrémně zajímavý výskyt druhů organismů a flóry. Z těchto důvodů je Monte Baldo také nazýváno Zahradou Evropy.Horské pásmo Baldo-Altissimo je spojkou mezi Alpami a Pádskou nížinou.Jeho plocha činí cca 40 km. Na jeho jižní straně začíná region Benátsko. Na severní straně se nachází sedlo S.Giovanni Pass, na východní údolí Lagarina, na jižní provincie Verona.Krásné,menší pohoří je snadno dosažitelné a je také destinací s mnoha panoramatickými výhledy.
69 fotek, červen 2015, 163 zobrazení, 46 komentářů | architektura, cestování, krajina
S oblíbenou CK jsme opět vyrazili na cyklo,tentokrát k jezeru Lago di Garda.To je obklopeno mimořádně mnohotvárnou krajinou, která vytváří domov nesmírnému množství živočišných a rostlinných druhů, včetně endemitů.Středomořské klima je ideální nejen pro rozsáhlé porosty cypřišů, cedrů a olivovníků, ale i pro naše plíce.Lago di Garda je největší italské jezero, které se nachází na severu země mezi Alpami a Pádskou nížinou. Severní úzká a dlouhá část jezera připomíná fjord, který obklopují hřbety vysoké až 2000 metrů. Jejich monumentálnost si uvědomíte o to víc, pokud víte, že jezero leží jen 65 metrů nad mořem. V oblasti se pěstuje víno, olivy a citróny. Domov zde mají orli skalní a rackové středomořští.
70 fotek, 27.6.2015, 165 zobrazení, 23 komentářů | auta, koníčky
V Knovízi u Slaného se v sobotu jel již 27. ročník závodu historických vozidel a motocyklů do vrchu. Akci organizoval Orion klub Slaný .Poprvé se jel tento závod 1924 a v roce 1989 byl obnoven.Jezdí se poslední sobotu v červnu.Ani děštivé počasí nepokazilo fajn atmosféru.Pro mne vyhráli všichni zúčastnění i jejich miláčci :)
52 fotek, 17.6.2015, 95 zobrazení, 42 komentářů | architektura, cestování, krajina
město Romea a Julie, milenců veronských. Město antických památek a živé obchodní středisko. Verona má dnes dvě stě padesát tisíc obyvatel a řadí se k nejbohatším a nejvíce prosperujícím městům Itálie. Starobylé místo láká svými památkami a historií. Turistům zde například ukazují balkon, na který se údajně Romeo vyšplhal za svou Julií.Dějiny města sahají až do keltských a etruských dob. Rozkvět zažila Verona za římské říše, kdy se stala prosperující kolonií. Svou důležitost si udržela i v raném středověku, ve 12. a 13. století pak byla samostatným městským státem. Poté však vystřídala mnoho vládců od místních rodů, přes Benátčany, Francouze, Habsburky, až do připojení ke sjednocené Itálii. Verona tak uchovává památky od antických přes středověké až po renesanci a baroko.Samotné historické město je veliké a leží na řece Adige, přes kterou se klene mnoho mostů.Kolem starého města se zachovaly původní hrady, které vymezují samotné centrum.Mezi nejdůležitější památky patří velká římská aréna z 1. století po Kristu. Tak jako v Kolosseu v Římě, i zde se kdysi konávaly gladiátorské hry, dnes se zde konají koncerty či divadelní a operní představení. Leží na krásném a rušném náměstí Piazza Bra.Druhou perlou Verony je románský kostel San Zeno Maggiore pocházející z 12.-13. století. Stojí na tichém náměstí na okraji starého centra nad hrobem patrona Verony, svatým Zenonem, prvním místním biskupem. Jedná se o jeden z nejvíce zdobných kostelů v severní Itálii.Při procházce po městě jsou nejatraktivnější náměstí Piazza delle Erbe a Piazza dei Signori.V jejich okolí lze nalézt množství paláců, pomníků a kostelů. Vše dohromady s řekou a mosty dává neopakovatelné kouzlo a atmosféru Verony.
59 fotek, 31.5.2015, 185 zobrazení, 26 komentářů | architektura, cestování, příroda
Nakouknutí do Lužice končíme příjemnou procházkou po neobvyklém a zajímavém místě ,které je příkladem druhu rekultivace.Je to valounový park v obci Nochten, tzv. Findlingspark Nochten, s bludnými balvany, kopci a jezírky, s mnoha ukázkami různých typů krajiny, zvláště vřesovišti, rašeliništi, alpináriem a podobně. Po vytěžení zde byla nejprve vymodelována členitá krajina s kopci a pak svezeny z okolí tisíce balvanů, které sem až ze Skandinávie za poslední doby ledové dotlačil pevninský ledovec. Celý tento soubor byl pak rozčleněn na různé biotopy a osázen příslušným rostlinstvem. Vznikl tak rozsáhlý park protkaný sítí cest, opatřený odpočinkovými altánky a stylovým dětským hřištěm ve vyschlém “vádí”. Místo je vhodné k procházce a odpočinku, kde lze příjemně strávit několik hodin. Pestrost květeny má tu výhodu, že zde po většinu roku něco květe a park tak hraje všemi barvami.Z nejvyšších kopců v parku se naskýtá výhled do okolí, kde se střídají již zalesněné plochy s dosud funkčními těžebními jámami, orámovanými v dálce několika tepelnými elektrárnami. Což zní možná neutěšeně, ale překvapivě tak nepůsobí. Vše působí poměrně upraveně a dojmem, že přes obrovský zásah do krajiny nezůstala po těžbě jen typická měsíční krajina, ale že se snad daří vytěžené území zase navracet lidem. Dokonce i nejbližší obrovská elektrárna Boxberg ,která park zřídila a provozuje,působí spíše příznačně, než odpudivě. Při pohledu na ní a do okolí si člověk uvědomí, jak naše nároky na energii dramaticky mění krajinu, ale také to, že i tak obrovská změna může být pojata poměrně citlivě.
17 fotek, 31.5.2015, 70 zobrazení, 3 komentáře
Ze zámku Bad Muskau jsme přešli na nádraží lesní železnice Muskau (Mužakov) – poslední zachovaná lesní železnice v Německu.
Lesní železnice vznikla v roce 1895 jako koňská dráha o rozchodu 600 mm a sloužila k nákladní dopravě uhlí. Se svými 80 kilometry délky tratí se stala jednou z největších lesních železnic ve Střední Evropě. Po zastavení provozu se podařilo od roku 1985 angažovaným přívržencům železnice zachránit mnoho vozů a lokomotiv a připravit je pro obnovený provoz. Člověk se zájmem o techniku a historii může dneska tato vozidla navštívit v rámci stálé expozice muzejního nádraží „Anlage Mitte“ ve městě Weißwasser. V sousedním infocentru mohou návštěvníci získat informace o početných turistických nabídkách celého regionu, jako např. o nejmladším UNESCO-geoparku „Mužakovský vrásový oblouk“ („Muskauer Faltenbogen“). Při jízdě lesní železnicí lze ve staré důlní oblasti prozkoumat a užít si zvláštní krajinu utvořenou dobou ledovou s jejími pestrými jezery a utopenými lesy. Cesta do konečné stanice v Kromlau, kde se nachází největší azalkový a rododendronový park v Německu, trvá 20 minut.
53 fotek, 31.5.2015, 89 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování, příroda
V letech 1815 - 45 realizoval v Bad Muskau ambiciózní projekt kníže Hermann von Pückler-Muskau, založil podél řeky Nisy rozlehlý krajinný park. Tento park, který byl v roce 2004 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, se rozkládá z jedné třetiny na německém a ze dvou třetin na polském území. Dodnes je největším přírodním parkem střední Evropy vybudovaným v anglickém stylu a nejznámější pamětihodností Lužice. Kromě protékající řeky se v něm nachází řada nádherných jezer a staveb.Zámek v srdci parku byl postaven v polovině 18. století, ale na konci druhé světové války byl do základů vypálen. Obnova zámku i parku začala v 90. letech 20. století a v současné době je téměř dokončena. Neorenesančnímu zámku vévodí dvě věžové kupole, z té jihozápadní, z vyhlídkové plošiny ve výšce 35 metrů, je možné si celý zámecký park prohlédnout z ptačí perspektivy.
26 fotek, 31.5.2015, 655 zobrazení, 29 komentářů | architektura, cestování, příroda
V okrese Görlitz v malé vesničce Kromlau u Gablenz se nachází skvost, který v sobě ukrývá krásy přírody, zejména rododendronů a azalek. Tento park není pouze „rododendronový“, je to největší park v Německu s rozlohou 200 ha, založený roku 1884, kocháme se krásami přírody, zámkem Kromlau a spoustou jiného.
Vedle květin se park pyšní zahradními uměleckými díly z čedičového kamene, které jsou jeho největší předností a lákadlem. Za perlu umění je považováno dílo „Rakotzbrücke“, který je také nazvaný Ďáblovým mostem, jehož výstavba trvala celých 10 let. Kámen pro zhotovení nejen mostu ale i ostatních děl se svážel ze Saského-Švýcarska a z Polska.
44 fotek, 30.5.2015, 75 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, příroda
Park s okrasnou zahradou přiléhající k zámku je součástí rozsáhlého krajinného komplexu, který se rozkládá na hranicích mezi Německem a Polskem. Stejně jako nedaleký park v Muskau jej navrhl původní majitel panství, zcestovalý zahradní architekt a propagátor anglického krajinářského stylu, kníže Hermann von Pückler-Muskau. Parku dominují dvě pyramidy – uprostřed jezera a na jeho břehu. V jezerní pyramidě porostlé zelení se nachází hrobka knížete. V růžovém loubí poblíž zámku je pomník světoznámé operní pěvkyně Henriette Sontag.
Den končíme v kulturním centru Lužických Srbů Cottbusu /Chotěbuz/ - viděli jsme barokní měšťanské domy, historické jádro s půvabně rekonstruovaným náměstím, pozůstatky středověkých městských hradeb.
57 fotek, 30.5.2015, 101 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, příroda
Lužice - země, která má až překvapivě mnoho společného s českými dějinami.
Země, kde kromě většinového německého obyvatelstva (západně od Nisy) a polského obyvatelstva (východně od Nisy) žijí i Lužičtí Srbové, slovanský národ blízký Čechům, který s Čechy tradičně udržuje blízké vztahy.
Země, která se vyznačuje jedinečným souladem přírodních a kulturních hodnot.
Název této země - Lužice - není náhodný. Luhy, lužní lesy, mokřady, strouhy, rybníky a jezera jsou pro lužickou krajinu příznačné.Jižní část země je vyplněna kopcovitými hřebeny, které se táhnou především při hranici s Čechami a dále po západní hranici historické Lužice, nad krajinu občas vyčnívají i osamělé vrchy.
Severněji navazuje mírně zvlněná, úrodná, přívětivá zemědělská krajina, která je nevýznamnější z oblastí dnes obývaných Lužickými Srby.Území ležící po proudu řek v severním směru, tedy "dole", část Horní Lužice a celá Dolní Lužice, jsou převážně rovinatá. Zdejší krajina za svůj zarovnaný tvar se zbytky morén vděčí ledovci. Nachází se zde rozsáhlé souvislé plochy lesů, převážně borových, s podrostem borůvčí a vřesu, na chudých písčitých stanovištích.Uprostřed této lužické krajiny jsou rozložena města a městečka s historickými jádry i vesnice se zachovalou lidovou architekturou. Část obyvatelstva tvoří Lužičtí Srbové, kteří si zejména na vsích dodnes uchovali řadu lidových tradic a zvyků, starobylé kroje a svérázný slovanský jazyk.

Spreewald - zelené Benátky. Necelou hodinku od Berlína se nachází unikátní krajina. Řeka Spréva (německy Spree) se ve Spreewaldu – Sprévském lese rozděluje do nespočtu malých postranních ramen. Těmto malým kanálům se říká vodní toky (Fließe). Před 600 lety se ve Spreewaldu usadili Lužičtí Srbové a Polabští Slované. Lužická srbština je ve Spreewaldu slyšet ještě dnes.Od roku 1991 je Spreewald zapsán jako biosférická rezervace na seznamu UNESCO. Žijí tu vzácné druhy rostlin a živočichů. Říční ramena se proplétají sprévským lesem jako hustá síť. Hlavním dopravním prostředkem je ve Spreewaldu loďka. Loďky tu rozváží dokonce i poštu a používají je i hasiči. Nad vodními toky se klenou úzké mostky, které spojují jednotlivé „obytné ostrovy“. Každý rok se tisíce návštěvníků vydávají na úžasnou projížďku loďkou těmito zelenými Benátkami a nestačí žasnout. Aktivní vodáci mohou labyrint vodních toků prozkoumávat v kajaku nebo kánoi. Spreewald nabízí více než 200 splavných vodních cest. Spreewaldská krajina se také ideálně hodí pro vyjížďky na kole. Celý Spreewald je protkán hustou sítí cyklistických a turistických stezek. Ve Spreewaldu se již celá tisíciletí pěstuje ovoce a zelenina. Nejznámější jsou spreewaldské okurky. Kyselé, kořeněné nebo v hořčičném nálevu Spreewaldem. Až do dnešních dob obohacuje Spreewald živá kultura Lužických Srbů a Polabských Slovanů. Sami při návštěvě regionu objevujte, co obnáší v zimě „Zapust“ (masopust), na velikonoce „Waleien“ (kutálení vajec), při sklizni „Froschkarren“ (žába na trakaři) a „Stollereiten“ (rajtování o vánočku) nebo na podzim „Spinte“ (přástevna).

Skanzen na Lědach/ Lehde
Otevřen byl v roce 1957. Do skanzenu byly přeneseny původní vesnické domy z oblasti Blat, ukázky lidové architektury Lužických Srbů.
18 fotek, 8.5.2015, 76 zobrazení, 12 komentářů | architektura, cestování, příroda
Rotunda sv.Petra a Pavla je nejstarší dochovanou církevní památkou na území České republiky.Vznikla ve slovanském hradišti nad řekou Úslavou zřejmě v 2. polovině 10. století a stojí v místech, kde býval knížecí hrad.

V obci Dobřív je soubor roubených domů a rovněž starý hamr, kde byly údajně odlévány koule pro švédské dělostřelectvo v době třicetileté války. A tato munice se měla poté přepravovat po kamenném mostě přes Padrťský potok, což dalo příčinu k přejmenování mostu na Švédský most. Je ovšem pravděpodobné, že most tu stál již v roce 1379 a sloužil jako část přístupové cesty k vodnímu hamru, který je dnes technickou památkou nejvyšší kategorie. Most přes Padrťský (nebo také Černý) potok je 20 metrů dlouhý, 4 metry široký a klene se ve výši 4 metry nad hladinou potoka. Oblouk má čtyřmetrové vzepětí a sedmimetrové rozpětí. Mostovka je pečlivě vydlážděna a z obou stran je chráněna řadou betonových truhlíků s květinami, které zabraňují motorovým vozidlům vjezd na most. Při patě parapetu je rozmístěno šest zakulacených patníků vybíhajících do mostovky - v minulosti chránily zábradlí před poškozením. Vrchol středu mostovky je ve více než metrovém převýšení nad úrovní závěrných zídek mostu. Parapet na povodní straně mostu zdobí plastika ženy, která drží v pravé ruce pozvednutý kalich, v levé pak kovové napodobení květů - symbol mučednice. Na zadní straně soklu pod plastikou je letopočet 1791. S největší pravděpodobností plastika představuje sv. Barboru, patronku horníků. Při vstupu na most je umístěna plastika sv. Jana Nepomuckého, na jejímž soklu jsou na všech čtyřech světových stranách umístěny sluneční hodiny.
Radyně  8
40 fotek, 8.5.2015, 78 zobrazení, 8 komentářů | architektura, cestování, příroda
Královský hrad Radyně byl postaven ve 14. stol. za vlády českého krále a císaře Římské říše Karla IV. Dnes již zřícenina hradu ve výši 569 m nad m. vévodí širému okolí. Je typickou dominantou celého Plzeňska. Stavebně patří Radyně k rozvinuté pevnostní architektuře doby Karlovy. Dříve vedl vstup a vjezd do hradu přes suchý obranný příkop po zvedacím mostě. Dále bylo severní nádvoří hradu s hospodářskými budovami, chráněné hradbami a na konci byla čtyřhranná bašta. Přístup z jižní, západní a částečně i severní strany ke hradu chránil obranný příkop hluboký 5 metrů a široký 9-12 metrů. Ochranu dalších částí nádvoří tvořily čtyři brány s věžemi. Pod hrubou čtvercovou hradní věží byla vyhloubena hradní cisterna na dešťovou vodu, stékající ze střechy věže, která byla jediným zdrojem vody na hradě.Na místě dnešní betonové lávky do hradu na severní straně hrubé věže býval další zvedací most, který obsluhoval dveřník ze své místnosti v prvém poschodí věže. Z lávky se vcházelo po několika schodech vstupní branou do sklepa paláce a odtud po dřevěném schodišti do hrubé věže.
Jako správci hradu - purkrabí byli dosazováni většinou příslušníci drobné šlechty z Plzeňska. Jejich povinností bylo sledovat a zajišťovat bezpečnost obchodní cesty z Norim-berka přes Řezno do Prahy, vykonávat správu královského majetku v okolí, vykonávat soudní pravomoc nad přímými poddanými panovníka. Posledním byl asi hejtman Racek, za jehož vlády, asi v polovině 16.stol., hrad vyhořel. Kronikář Beckovský na začátku 18. stol. píše takto: Na vrchu spatřuje se pustý hrad Radyně, do kterého žádný nejde, obávaje se, aby ho v něm nějaké neštěstí nepotkalo. Neboť od svých předkův toho správu mají, že v tom hradu všelicí duchové se zdržují, od kterých, kdo do něho vejde, nějakou nesnáz trpěti musí. Všechny ty báje a pověsti mají původ u bájného zakladatele hradu Radouše.Znalce heraldiky i další návštěvníky jistě potěší výstavka erbů a znaků všech majitelů hradu ve zbrojnici hrubé věže, od zakladatele hradu Karla IV. (1361 - 1536) a pozdějších držitelů hradu pánů ze Štemberka (1496 - 1561), Kokořovců (1561-1710), Černínů (1710 - 1816), Valdštějnů (1816 - 1920), až po nynějšího vlastníka a správce hradu město Starý Plzenec (1920 - ….)
Z vrcholu věže je krásný pohled na široké okolí. Na západě je vidět Plzeň, hrad Přimda, za dobré viditelnosti Šumava, jihovýchodně zbytky hradu Vlčtejna, východně potom část střechy zámku Kozel. Na sever pak Starý Plzenec, nad nímž se na pravém břehu Úslavy rozprostírá na kopci Hůrka s rotundou sv. Petra a Pavla. Okolo Starého Plzence vede naučná stezka vybudovaná k 1000. výročí založení Staré Plzně.
Týřov  9
25 fotek, 15.6.2014, 69 zobrazení, 16 komentářů | architektura, cestování, příroda
Spolu s Konopištěm představuje hrad Týřov nejlepší ukázku tzv. francouzského kastelu, jakou lze v České republice spatřit. To zároveň znamená, že patřil i k nejpevnějším hradům české historie. Byl tak pevný, že se mu v 15. století raději vyhnula i husitská vojska. Skutečnost, že byl hrad Týřov po většinu doby své existence královský, že zde byl vězněn např. Přemysl Otakar II. a že jej Karel IV. zařadil do svého zákoníku Maiestas Carolina zároveň svědčí o tom, že se jedná o historicky významný objekt.
KOZEL  3
32 fotek, 8.5.2015, 62 zobrazení, 19 komentářů | architektura, cestování, příroda
Kozel je klasicistní lovecký zámek v Plzeňském kraji.Byl postaven na konci 18. století pod vedením stavitele Václava Haberditze pro stavebníka Jana Vojtěcha Černína. Jedná se o přízemní čtyřkřídlou budovu kolem vnitřního obdélníkového nádvoří. Tato stavba byla podle návrhu Ignáce Palliardiho doplněna o kapli, jízdárnu, lokajnu a konírnu. Na výzdobě interiéru se významně podílel pražský malíř Antonín Tuvora, který technikou al secco vyzdobil plochy stěn většiny místností. Zámek leží v rozsáhlém zámeckém parku.
20 fotek, 11.4.2015, 199 zobrazení, 126 komentářů | cestování, příroda
... je milovník slunce a víc není co dodat,to se musí zažít :)
18 fotek, 5.4.2015, 147 zobrazení, 35 komentářů | makro, příroda
... potkala jsem toto kvítí na výpravě za koniklecem lučním, nakoukl do objektivu i plicník tmavý :)
28 fotek, 5.4.2015, 142 zobrazení, 28 komentářů | cestování, makro, příroda
v mrazivém svítání v Českém krasu

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter