"Člověk by měl dělat také něco zdánlivě zbytečného,něco jen tak pro radost,aby úplně nezblbnul z toho,co dělat musí."(Petr Ruffer)
Fotografování mě moc baví,začala jsem se jím zabývat od jara 2011 a zcela mu propadla.Děkuji všem za návštěvu a komentíky kladné ,či záporné.Přeji všem hostům dobré světlo a pohodu do dnů příštích:)
"Fotografování je báječný způsob pro komunikaci a je to skutečně univerzální jazyk." (Bill Frakes)
44 fotek, 30.5.2015, 97 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, příroda
Park s okrasnou zahradou přiléhající k zámku je součástí rozsáhlého krajinného komplexu, který se rozkládá na hranicích mezi Německem a Polskem. Stejně jako nedaleký park v Muskau jej navrhl původní majitel panství, zcestovalý zahradní architekt a propagátor anglického krajinářského stylu, kníže Hermann von Pückler-Muskau. Parku dominují dvě pyramidy – uprostřed jezera a na jeho břehu. V jezerní pyramidě porostlé zelení se nachází hrobka knížete. V růžovém loubí poblíž zámku je pomník světoznámé operní pěvkyně Henriette Sontag.
Den končíme v kulturním centru Lužických Srbů Cottbusu /Chotěbuz/ - viděli jsme barokní měšťanské domy, historické jádro s půvabně rekonstruovaným náměstím, pozůstatky středověkých městských hradeb.
57 fotek, 30.5.2015, 113 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, příroda
Lužice - země, která má až překvapivě mnoho společného s českými dějinami.
Země, kde kromě většinového německého obyvatelstva (západně od Nisy) a polského obyvatelstva (východně od Nisy) žijí i Lužičtí Srbové, slovanský národ blízký Čechům, který s Čechy tradičně udržuje blízké vztahy.
Země, která se vyznačuje jedinečným souladem přírodních a kulturních hodnot.
Název této země - Lužice - není náhodný. Luhy, lužní lesy, mokřady, strouhy, rybníky a jezera jsou pro lužickou krajinu příznačné.Jižní část země je vyplněna kopcovitými hřebeny, které se táhnou především při hranici s Čechami a dále po západní hranici historické Lužice, nad krajinu občas vyčnívají i osamělé vrchy.
Severněji navazuje mírně zvlněná, úrodná, přívětivá zemědělská krajina, která je nevýznamnější z oblastí dnes obývaných Lužickými Srby.Území ležící po proudu řek v severním směru, tedy "dole", část Horní Lužice a celá Dolní Lužice, jsou převážně rovinatá. Zdejší krajina za svůj zarovnaný tvar se zbytky morén vděčí ledovci. Nachází se zde rozsáhlé souvislé plochy lesů, převážně borových, s podrostem borůvčí a vřesu, na chudých písčitých stanovištích.Uprostřed této lužické krajiny jsou rozložena města a městečka s historickými jádry i vesnice se zachovalou lidovou architekturou. Část obyvatelstva tvoří Lužičtí Srbové, kteří si zejména na vsích dodnes uchovali řadu lidových tradic a zvyků, starobylé kroje a svérázný slovanský jazyk.

Spreewald - zelené Benátky. Necelou hodinku od Berlína se nachází unikátní krajina. Řeka Spréva (německy Spree) se ve Spreewaldu – Sprévském lese rozděluje do nespočtu malých postranních ramen. Těmto malým kanálům se říká vodní toky (Fließe). Před 600 lety se ve Spreewaldu usadili Lužičtí Srbové a Polabští Slované. Lužická srbština je ve Spreewaldu slyšet ještě dnes.Od roku 1991 je Spreewald zapsán jako biosférická rezervace na seznamu UNESCO. Žijí tu vzácné druhy rostlin a živočichů. Říční ramena se proplétají sprévským lesem jako hustá síť. Hlavním dopravním prostředkem je ve Spreewaldu loďka. Loďky tu rozváží dokonce i poštu a používají je i hasiči. Nad vodními toky se klenou úzké mostky, které spojují jednotlivé „obytné ostrovy“. Každý rok se tisíce návštěvníků vydávají na úžasnou projížďku loďkou těmito zelenými Benátkami a nestačí žasnout. Aktivní vodáci mohou labyrint vodních toků prozkoumávat v kajaku nebo kánoi. Spreewald nabízí více než 200 splavných vodních cest. Spreewaldská krajina se také ideálně hodí pro vyjížďky na kole. Celý Spreewald je protkán hustou sítí cyklistických a turistických stezek. Ve Spreewaldu se již celá tisíciletí pěstuje ovoce a zelenina. Nejznámější jsou spreewaldské okurky. Kyselé, kořeněné nebo v hořčičném nálevu Spreewaldem. Až do dnešních dob obohacuje Spreewald živá kultura Lužických Srbů a Polabských Slovanů. Sami při návštěvě regionu objevujte, co obnáší v zimě „Zapust“ (masopust), na velikonoce „Waleien“ (kutálení vajec), při sklizni „Froschkarren“ (žába na trakaři) a „Stollereiten“ (rajtování o vánočku) nebo na podzim „Spinte“ (přástevna).

Skanzen na Lědach/ Lehde
Otevřen byl v roce 1957. Do skanzenu byly přeneseny původní vesnické domy z oblasti Blat, ukázky lidové architektury Lužických Srbů.
18 fotek, 8.5.2015, 81 zobrazení, 12 komentářů | architektura, cestování, příroda
Rotunda sv.Petra a Pavla je nejstarší dochovanou církevní památkou na území České republiky.Vznikla ve slovanském hradišti nad řekou Úslavou zřejmě v 2. polovině 10. století a stojí v místech, kde býval knížecí hrad.

V obci Dobřív je soubor roubených domů a rovněž starý hamr, kde byly údajně odlévány koule pro švédské dělostřelectvo v době třicetileté války. A tato munice se měla poté přepravovat po kamenném mostě přes Padrťský potok, což dalo příčinu k přejmenování mostu na Švédský most. Je ovšem pravděpodobné, že most tu stál již v roce 1379 a sloužil jako část přístupové cesty k vodnímu hamru, který je dnes technickou památkou nejvyšší kategorie. Most přes Padrťský (nebo také Černý) potok je 20 metrů dlouhý, 4 metry široký a klene se ve výši 4 metry nad hladinou potoka. Oblouk má čtyřmetrové vzepětí a sedmimetrové rozpětí. Mostovka je pečlivě vydlážděna a z obou stran je chráněna řadou betonových truhlíků s květinami, které zabraňují motorovým vozidlům vjezd na most. Při patě parapetu je rozmístěno šest zakulacených patníků vybíhajících do mostovky - v minulosti chránily zábradlí před poškozením. Vrchol středu mostovky je ve více než metrovém převýšení nad úrovní závěrných zídek mostu. Parapet na povodní straně mostu zdobí plastika ženy, která drží v pravé ruce pozvednutý kalich, v levé pak kovové napodobení květů - symbol mučednice. Na zadní straně soklu pod plastikou je letopočet 1791. S největší pravděpodobností plastika představuje sv. Barboru, patronku horníků. Při vstupu na most je umístěna plastika sv. Jana Nepomuckého, na jejímž soklu jsou na všech čtyřech světových stranách umístěny sluneční hodiny.
Radyně  8
40 fotek, 8.5.2015, 90 zobrazení, 8 komentářů | architektura, cestování, příroda
Královský hrad Radyně byl postaven ve 14. stol. za vlády českého krále a císaře Římské říše Karla IV. Dnes již zřícenina hradu ve výši 569 m nad m. vévodí širému okolí. Je typickou dominantou celého Plzeňska. Stavebně patří Radyně k rozvinuté pevnostní architektuře doby Karlovy. Dříve vedl vstup a vjezd do hradu přes suchý obranný příkop po zvedacím mostě. Dále bylo severní nádvoří hradu s hospodářskými budovami, chráněné hradbami a na konci byla čtyřhranná bašta. Přístup z jižní, západní a částečně i severní strany ke hradu chránil obranný příkop hluboký 5 metrů a široký 9-12 metrů. Ochranu dalších částí nádvoří tvořily čtyři brány s věžemi. Pod hrubou čtvercovou hradní věží byla vyhloubena hradní cisterna na dešťovou vodu, stékající ze střechy věže, která byla jediným zdrojem vody na hradě.Na místě dnešní betonové lávky do hradu na severní straně hrubé věže býval další zvedací most, který obsluhoval dveřník ze své místnosti v prvém poschodí věže. Z lávky se vcházelo po několika schodech vstupní branou do sklepa paláce a odtud po dřevěném schodišti do hrubé věže.
Jako správci hradu - purkrabí byli dosazováni většinou příslušníci drobné šlechty z Plzeňska. Jejich povinností bylo sledovat a zajišťovat bezpečnost obchodní cesty z Norim-berka přes Řezno do Prahy, vykonávat správu královského majetku v okolí, vykonávat soudní pravomoc nad přímými poddanými panovníka. Posledním byl asi hejtman Racek, za jehož vlády, asi v polovině 16.stol., hrad vyhořel. Kronikář Beckovský na začátku 18. stol. píše takto: Na vrchu spatřuje se pustý hrad Radyně, do kterého žádný nejde, obávaje se, aby ho v něm nějaké neštěstí nepotkalo. Neboť od svých předkův toho správu mají, že v tom hradu všelicí duchové se zdržují, od kterých, kdo do něho vejde, nějakou nesnáz trpěti musí. Všechny ty báje a pověsti mají původ u bájného zakladatele hradu Radouše.Znalce heraldiky i další návštěvníky jistě potěší výstavka erbů a znaků všech majitelů hradu ve zbrojnici hrubé věže, od zakladatele hradu Karla IV. (1361 - 1536) a pozdějších držitelů hradu pánů ze Štemberka (1496 - 1561), Kokořovců (1561-1710), Černínů (1710 - 1816), Valdštějnů (1816 - 1920), až po nynějšího vlastníka a správce hradu město Starý Plzenec (1920 - ….)
Z vrcholu věže je krásný pohled na široké okolí. Na západě je vidět Plzeň, hrad Přimda, za dobré viditelnosti Šumava, jihovýchodně zbytky hradu Vlčtejna, východně potom část střechy zámku Kozel. Na sever pak Starý Plzenec, nad nímž se na pravém břehu Úslavy rozprostírá na kopci Hůrka s rotundou sv. Petra a Pavla. Okolo Starého Plzence vede naučná stezka vybudovaná k 1000. výročí založení Staré Plzně.
Týřov  9
25 fotek, 15.6.2014, 75 zobrazení, 16 komentářů | architektura, cestování, příroda
Spolu s Konopištěm představuje hrad Týřov nejlepší ukázku tzv. francouzského kastelu, jakou lze v České republice spatřit. To zároveň znamená, že patřil i k nejpevnějším hradům české historie. Byl tak pevný, že se mu v 15. století raději vyhnula i husitská vojska. Skutečnost, že byl hrad Týřov po většinu doby své existence královský, že zde byl vězněn např. Přemysl Otakar II. a že jej Karel IV. zařadil do svého zákoníku Maiestas Carolina zároveň svědčí o tom, že se jedná o historicky významný objekt.
KOZEL  3
32 fotek, 8.5.2015, 68 zobrazení, 19 komentářů | architektura, cestování, příroda
Kozel je klasicistní lovecký zámek v Plzeňském kraji.Byl postaven na konci 18. století pod vedením stavitele Václava Haberditze pro stavebníka Jana Vojtěcha Černína. Jedná se o přízemní čtyřkřídlou budovu kolem vnitřního obdélníkového nádvoří. Tato stavba byla podle návrhu Ignáce Palliardiho doplněna o kapli, jízdárnu, lokajnu a konírnu. Na výzdobě interiéru se významně podílel pražský malíř Antonín Tuvora, který technikou al secco vyzdobil plochy stěn většiny místností. Zámek leží v rozsáhlém zámeckém parku.
20 fotek, 11.4.2015, 205 zobrazení, 126 komentářů | cestování, příroda
... je milovník slunce a víc není co dodat,to se musí zažít :)
18 fotek, 5.4.2015, 150 zobrazení, 35 komentářů | makro, příroda
... potkala jsem toto kvítí na výpravě za koniklecem lučním, nakoukl do objektivu i plicník tmavý :)
28 fotek, 5.4.2015, 150 zobrazení, 28 komentářů | cestování, makro, příroda
v mrazivém svítání v Českém krasu
1 fotka, 1.4.2015, 157 zobrazení, 25 komentářů | události
Veselé Velikonoce, spoustu sluníčka, radost, smích a krásná malovaná vajíčka :)
26 fotek, 28.3.2015, 231 zobrazení, 13 komentářů | cestování, příroda
První focení starým sklíčkem Pentacon 2,8/135 v Přírodní rezervaci Úpor
39 fotek, 28.3.2015, 133 zobrazení, 42 komentářů | příroda
Překrásný, zachovalý lužní les - přírodní rezervace Úpor o rozloze 225,42 ha se nachází v samém srdci soutoku řek Labe s Vltavou.Příchod do těchto míst zanechá v člověku nesmazatelný otisk. Pro ty, co nevěří ničemu a nikomu, budiž vysvětlení, že jde o věci mezi nebem a zemí.Navenek snadno přístupné místo jak od labské, tak od vltavské strany se při návštěvě začne uzavírat tak, jako by šlo o pohádku o Šípkové Růžence,čím dál,tím houšť :)
22 fotek, 18.3.2015, 105 zobrazení, 33 komentářů | příroda
Přírodní památka Třebichovická olšinka se nachází pod západním svahem Vinařické hory v nivě potoka.Bažinatá olšina se každé jaro ozdobí bledulovým kobercem ,který se každým rokem rozrůstá :)
6 fotek, 20.3.2015, 184 zobrazení, 34 komentářů | příroda
Zatmění Slunce 20.3.2015 z Kladna
44 fotek, 11.3.2015, 185 zobrazení, 39 komentářů
Druhá část krasotinek :)
55 fotek, 11.3.2015, 178 zobrazení, 17 komentářů
Stalo se mi tradicí navštěvovat každoroční výstavu orchidejí, která probíhá v tropickém skleníku Fata Morgana.Bez zbytečných slov - je tradičně velmi krásná a doporučuji všem ,kteří milují orchideje ,barvy, i těm,kteří milují fotografování :)
49 fotek, 3.5.2014, 568 zobrazení, 77 komentářů | architektura, cestování, krajina
Když se nad Capellou otevře nebe ...
V samém srdci Toskánska se rozkládá krásné středověké město Siena, které je vystavěno přes tři kopce a patří mezi menší italská velkoměsta. I v dnešní době zde na vás dýchne středověká atmosféra. Siena vás také uchvátí množstvím historických a architektonických památek, cihlových paláců, kamenných věží a zdobených kostelů. V okolí města se rozprostírá jedinečná neporušená příroda a krajina porostlá bujnou vegetací. Atmosféru oblasti dotváří také zachovalé italské středověké vesničky uchovávající mnoho architektonických skvostů.
64 fotek, 2.5.2014, 127 zobrazení, 54 komentářů | architektura, cestování, krajina
San Quirico d'Orcia, Belveder ,Pienza a okolí ...
Malé městečko San Quirico d'Orcia najdeme na jihovýchodě Toskánska, kde je obklopeno překrásnou kopcovitou krajinou. V obci najdete řadu historických památek a do dnešní doby se zde dokonce dochovalo mohutné opevnění. Jelikož se město rozkládá v nadmořské výšce 400 metrů, naskýtá se z něj překrásný výhled na okolní zelené kopce.
Městečko nacházející se uprostřed přírody, kde žije asi 3 tisíce obyvatel, je známé svou výrobou sýrů, s nimiž se zde můžete setkat doslova na každém kroku. Do centra města vstoupíte bránou Porta al Prato. Velká část obchůdků nabízí typický produkt zdejšího kraje – ovčí sýr (pecorino). Sýry zde zrají i několik let uchované v podzemí a vyrábějí se s nejrůznějšími příchutěmi.
33 fotek, 7.2.2015, 305 zobrazení, 69 komentářů | architektura, cestování
K nejnavštěvovanějším ostrovům v Benátském zálivu patří malebný ostrůvek Burano. Přestože se nepyšní takovými historickými pamětihodnostmi jako samotné Benátky, turisty sem láká zejména pestrobarevný kolorit poklidného městečka a také výrobky místní krajkářské tradice.Burano - vyznačená vodní trasa na Burano Oáza klidu a pohody – tak nazývají ostrov, vzdálený necelou hodinu jízdy vaporetem od Benátek, turistické prospekty. Smysl těchto slov člověk pochopí až při procházce poklidnými uličkami tohoto ostrova – zvláště když jste právě dorazili z rušných a turisty přeplněných Benátek. Už z dálky lze ostrov identifikovat podle naklánějící se věže kostela San Martino. Příčinou je prý měkké podloží zdejších močálů, na nichž vznikaly jednotlivé ostrovy a které obyvatelé odpradávna zpevňovali dřevěnými – tedy postupně lety se rozpadajícími – piloty. Čím více se loď přibližuje k jeho pobřeží, tím výrazněji zaznamenáte pestrobarevné fasády domů, hýřící snad všemi odstíny barevného spektra. Údajně to tak v minulosti zavedli místní rybáři, aby i za snížené viditelnosti co nejlépe zamířili přímo ke svému domu.Přestože na ostrově trvale bydlí jen necelé tři tisíce obyvatel, hustotou osídlení patří údajně k nejobydlenějším z více než stovky benátských ostrovů.Mezi nejžádanější suvenýry patří výrobky s krajkou – prostírání, kapesníčky, šály a jiné módní doplňky, krajkové šaty pro panenky i velké slečny a dámy, a také slunečníky. Tradice zdejší krajky – paličkované i háčkované – je velice stará a věnovaly se jí ženy rybářů už od středověku.
43 fotek, 7.2.2015, 172 zobrazení, 66 komentářů | architektura, cestování
Benátky - italsky Venezia, jsou hlavní město severoitalské oblasti Benátsko. Jeho historické jádro leží na ostrovech v mělké laguně, novější části města pak byly vybudovány na rozsáhlém břehu. Ve dnech zvaných „acqua alta“ (vysoká voda), kterých bývá každoročně průměrně 54, se zde zvýší hladina moře až o 90 cm
Kdysi námořní a obchodní velmoc a středisko sklářství, mají Benátky dodnes velký historický, kulturní, společenský i administrativní význam. Ve středověku byly centrem Benátské republiky, dnes jsou středem své oblasti, probíhá tu bohatý kulturní život. Nachází se zde velký přístav (na západním kraji) a letiště (na pevnině). Od roku 1987 jsou Benátky jako jedna z nejnavštěvovanějších italských destinací památkou UNESCO. Město žije převážně z turistického ruchu. Každý rok je navštíví přibližně 15 milionů turistů z celého světa.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.