Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
"Člověk by měl dělat také něco zdánlivě zbytečného,něco jen tak pro radost,aby úplně nezblbnul z toho,co dělat musí."(Petr Ruffer)
Fotografování mě moc baví,začala jsem se jím zabývat od jara 2011 a zcela mu propadla.Děkuji všem za návštěvu a komentíky kladné ,či záporné.Přeji všem hostům dobré světlo a pohodu do dnů příštích:)
"Fotografování je báječný způsob pro komunikaci a je to skutečně univerzální jazyk." (Bill Frakes)
34 fotek, 31.12.2015, 145 zobrazení, 228 komentářů | architektura
Už delší čas jsem měla v plánu navštívit tento areál.Sama bych nenašla odvahu potkat se tam se sběrači kovů .Domluvily jsme se s kamarádkou a využily jejich silvestrovské nepřítomnosti.Den se vydařil a počasí přálo :)
Histori průmyslové zóny na severovýchodě Kladna čítá více než 150 let.Je tu Vojtěšská huť (Koněv) a Poldina huť.
V Nučicích byla objevena ložiska koksovatelného uhlí, což zapříčinilo vznik železáren ,zásoby však nebyly velké, což v budoucnu způsobilo nutnost dovozu uhlí z jiných lokalit . Výstavba Vojtěšské huti byla zahájena roku 1854. Provoz železárny se ještě dále rozšířil o strojírnu a mostárnu. Koncem 19. století se železárny staly největší na českém území. Po 2. světové válce byla huť znárodněna ,proto název Koněv a byla začleněna do národního podniku Spojené ocelárny se sídlem v Kladně - SONP. V roce 1975 byla výroba zastavena.Poldina huť byla založena v roce 1889 v těsném sousedství Vojtěšské huti a specializovala se na výrobu vysoce kvalitních ušlechtilých ocelí. Byla taktéž znárodněna a stala se také součástí SONP.
Vojtěšská huť je dnes rozprodaná firmám,které zde fungují , ale z vetší části rozpadlá,plná odpadků a mizejícího železa.Dominantou je "Svatá trojice"- tři věže vápenných pecí .
10 fotek, 1.1.2016, 147 zobrazení, 109 komentářů | události
2016 vítej :)
26 fotek, 8.11.2015, 80 zobrazení, 101 komentářů | architektura, příroda
Okoř - Hrad byl pravděpodobně vybudován ve 2. polovině 14. století bohatým měšťanem Františkem Rokycanským. V roce 1421 hrad dobyli husité. Ve 2. polovině 15. století hrad získali páni z Donína, kteří jej pozdně goticky přestavěli a vytvořili nové vnější opevnění. Na počátku 16. století byl hrad renesančně upraven Bořity z Martinic. Po třicetileté válce byl zpustošený hrad postupně opravován. Roku 1649 tehdejší majitelé hrad odkázali Jezuitské koleji u svatého Klimenta. Jezuité nechali hrad barokně upravit. Na počátku 18. století byly opravy hradu dokončeny. V roce 1773 Josef II. zrušil jezuitský řád a zkonfiskoval veškerý jeho majetek. Hrad Okoř začal rychle chátrat a to i kvůli tomu, že lidé z širokého okolí využili Okoř jako zásobárnu kvalitního stavebního materiálu. Brzy se tak z něj stala zřícenina. Od roku 1920 Okoř patřil Klubu českých turistů a od roku 1967 byl ve správě Středočeského muzea v Roztokách u Prahy.

Hradiště Budeč na návrší nad obcí Zákolany můžeme považovat za jeden ze symbolů české státnosti. Archeologové prokázali osídlení tohoto místa knovízskou kulturou, tedy již v pozdní době bronzové a na počátku starší doby železné (8.-6. stol. př. Kr.). Ve druhé polovině 9. století našeho letopočtu si zde zbudovali své hradiště Přemyslovci a Budeč patřila k centrálním hradům jejich středočeské domény. Kníže Spytihněv I. tu nechal po roce 895 postavit rotundu sv. Petra, v níž se podle svatováclavských legend učil knihám latinským mladý kněžic Václav, budoucí světec a patron české země. K původní předrománské lodi byla ve 12. století přistavěna románská věž a zřejmě tehdy bylo také rozšířeno svatopetrské zasvěcení i o sv. Pavla. Kolem roku 1585 bylo k lodi připojeno obdélné kněžiště a v 17. století sakristie. Hlavní chrámová loď Spytihněvovy stavby přestála všechny tyto úpravy v neporušeném stavu a je tak nejstarší stojící stavbou v České republice. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout v rámci prohlídek organizovaných naším muzeem. K rotundě přiléhající hřbitov se stal místem posledního odpočinku významného pedagoga 19. století K. S. Amerlinga a historiků V. Davídka a O. Urbana.
45 fotek, 24.12.2015, 62 zobrazení, 47 komentářů | ostatní
Amatérský spolek Tramtárie ve spolupráci s Městem Kladnem, Arciděkanstvím Kladno a Spolkem českých betlemářů pořádají již sedmý ročník výstavy Betlémy na Kladně, která je k vidění v kostele Nanebevzetí Panny Marie na náměstí Starosty Pavla.
Výstava se skládá z betlémů ze sbírky betlemáře Bohuslava Vykouka a jeho přátel z betlemářských spolků. Pro návštěvníky je připraveno 27 betlémů, z nichž nejstarší je betlém Vrchlabský. K vidění je také betlém pražského lidového řezbáře pana Součka, který obsahuje kolem 150 figurek.
2 fotky, podzim 2015, 130 zobrazení, 75 komentářů | ostatní
... pohodové Vánoce,do nového roku hodně štěstí ,suché stezky a dobré světlo :)
9 fotek, 6.12.2015, 91 zobrazení, 54 komentářů | ostatní
Kuk do výlohy neb " výlohovky " :)
48 fotek, 18.8.2015, 70 zobrazení, 57 komentářů | architektura, cestování
Kaple a kláštery ...
Rosslynská kaple figuruje v celé řadě bestsellerů, knih o alternativní historii, které vyšly v posledních 25 letech, a stala se velice často navštěvovaným poutním místem, oplývajícím příběhy o zakopaném pokladu, hrobech, rytířském zlatu, svatých relikviích, jeruzalémských svitcích a řadě dalších věcí. Avšak teprve v nedávné době po vydání románu Šifra mistra Leonarda Dana Browna začala ospalá vesnička Roslin a ještě ospalejší kaple fascinovat širokou veřejnost. Tisíce návštěvníků z celého světa přicházejí do Rosslynské kaple, aby na vlastní oči viděli místo rozuzlení románu. O Rosslynské kapli, rodině Saint Claire, templářích a dalších skutečností okolo kaple se traduje veliké množství legend.V roce 1280 byly rodině St. Clair poprvé přiděleny pozemky a hodnost barona z Rosslynu. Po dalších více než 400 let se rod St. Clair z Rosslynu vzmáhal, až se stal jedním z nejvlivnějších rodin ve středověkém Skotsku. V patnáctém století roku 1446 byla založena Rosslynská kaple sirem Williamem Saint-Clair. Ten sezval z celé země, ale i zahraničí, ty nejlepší řemeslníky. William zamýšlel v Rosslynu vystavět obrovskou katedrálu. Smrtí sira Williama v roce 1484 se práce zastavily. Tehdy byla před dokončením pouze hlavní loď. Sir Oliver St. Clair, nejstarší syn z druhého manželství sira Williama, zdědil pozemky a majetky náležející k Rosslynu. Společně se synem budovu zastřešili, ale ambiciózní plán na výstavbu obrovského kostela křížového půdorysu opustili. Postupem času vešla hlavní loď ve známost jako Rosslynská kaple.
Opatství Jedburgh Abbey bylo původně založeno jako převorství augustiánů kolem roku 1138 a to pravděpodobně na místě, kde stával kostel již od 9. století. Ale již v roce 1154 bylo toto převorství povýšeno na opatství. Jedburgh Abbey bylo jedním ze čtyř velkých opatství ležících poblíž hranic mezi Skotskem a Anglií, což také výrazně ovlivnilo rozvoj všech těchto opatství. Na hranicích se stále odehrávala řada menších a větších bitev a válek. Vojenské útoky se postupně stupňovaly až do 16. století. Koncem opatství se však stala protestantská reformace v roce 1560. Přesto (nebo právě proto) na nás dnes shlíží jedna z krásných normanských zřícenin. Okolní podpůrné stavby (kuchyně, jídelna, ložnice apod.) se dochovaly jen v půdorysech.
Opatství Dryburg Abbey, v blízkosti městečka Dryburgh, leží na břehu řeky Tweed. Opatství bylo založeno v roce 1150 dne 10. listopadu (na svatého Martina). Příchod kanovníků spolu s jejich prvním opatem Rogerem se konal 13. prosince 1152. Opatství se nachází v blízkosti hranic s Anglií a tak bylo několikrát vypáleno anglickými vojsky. Je zde pochována Charlotte Scottová (Scottova žena), Walter Scott, Walter Scott mladší (jejich syn) a John Gibson Lockhart (Scottův zeť).
1 fotka, 6.12.2015, 277 zobrazení, 34 komentářů | Soutěž: Advent
35 fotek, léto 2015, 153 zobrazení, 223 komentářů | makro, příroda
Pár letních na konci podzimu ...
24 fotek, listopad 2012 až prosinec 2015, 77 zobrazení, 40 komentářů | architektura, města
Podobně jako v loňském roce připravili spolek Halda a Statutární město Kladno cyklus historických procházek po Kladně.
26 fotek, duben až listopad 2015, 161 zobrazení, 154 komentářů | příroda
Pírka jsou ze ZOO v Praze,poslední tři jsem potkala cestou :)
60 fotek, 17.8.2015, 126 zobrazení, 102 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda
V samém srdci skotských Highlands leží tradiční palírna sladové whisky Dalwhinnie. Lahve s lahodným mokem z údolí se stejnojmenným názvem najdete v restauracích a barech po celém Skotsku. I v zahraničí tu a tam najdete tuto "single malt" mezi lahvemi s nejlepším pitím.Palírna byla založena v r. 1897 pod jménem Strathspey, ale již v r. 1898 majitelé zbankrotovali a nový majitel A. P. Blyth palírnu přejmenoval na Dalwhinnie. Již v r. 1905 palírnu koupila americká společnost Cook & Bernheimer. Po vyhlášení prohibice v USA (r. 1920) se palírna vrátila do skotských rukou, když ji koupil James Calder, podílník v Macdonald Greenlees, společnosti vyrábějící míchanou whisky. Od něj palírna přešla do vlastnictví Jamese Buchanana, výrobce Black & White. Požár v r. 1934 zastavil výrobu na čtyři roky, krátce po znovuotevření byla výroba znovu zastavena v důsledku nedostatku ječmene během 2. světové války. Dnes je vlastníkem společnost United Distillers. 10% produkce se na trh dostane jako single malt, zbytek se používá do míchaných whisky především značky Black & White. Palírna Dalwhinnie je nejvýše položenou palírnou ve Skotsku.V této whisky jsou částečně chutě více Skotských oblastí. Voda z níž se tato whisky vyrábí, pochází z řeky Truim, která je přítokem Spey. A jedním z charakteristických rysů této whisky je trávová příchuť, má však také rašelinovo-vřesovitý charakter, který je příznačný pro severní Vysočinu. Ale úplně nejdůležitější je u této whisky bohatá medová příchuť, která ji neomylně řadí mezi typické whisky oblasti Perthshire.Palírna produkuje 8-mi, 15-ti a 18-ti letou whisky. Ke 100. výročí palírny byla vyrobena 15-ti letá Dalwhinnie Centenary Edition. Dalwhinnie Double Matured zrály nejprve v sudech po bourbonu a dozrávali v sudech po sherry oloroso. Na trhu je také 36-ti letá Super Premium Malt.

Blair Castle je skotský zámek, nacházející se poblíž vesnice Blair Atholl ve středním Skotsku v kraji Perthshire. Měl strategickou pozici na hlavní cestě přes střední část Highlandu a je jedním z největších a nejnavštěvovanějších skotských zámků. Zámek je sídlem rodu Murray, vévodů z Athollu, kteří mají zvláštní výsadu – mají právo držet si svou vlastní armádu, Atholl Highlanders, čítající asi 90 mužů (jediná legální soukromá armáda v Evropě). Původní pevnost tu stála už od 13. století a střežila strategickou cestu na sever Skotska. Původní obranyschopnost pevnosti byla pověstná. V 18. století ho (tak, jako jiné skotské hrady a zámky) poznamenaly jacobitské vzpoury a povstání. Místní vévoda pak hrad Blair přeměnil v krásný georgiánský zámek. Zámek Blair je bezesporu jedním z nejkrásnějších a největších skotských zámků (má celkem 32 místností). V zámku se nacházejí významné sbírky zbraní, loveckých trofejí, rodinných suvenýrů, maleb, nábytku, ručních prací apod., shromážděné rodem Murrayovců po mnoho generací. Kolem zámku se rozkládá krásný park. V jeho rozsáhlých zahradách rostou kromě jiného jedny z nejvyšších stromů Velké Británie.

Scone Palace - nedaleko Perthu leží malá vesnička Scone. Tohle místo má v historii nezastupitelný význam. Právě zde bylo sjednoceno Skotsko, když Kenneth MacAlpin porazil Pikty v roce 838, a tak zde na Moot Hill byl vystavěn klášter Scone. Ten měl pro Skoty mimořádný význam – až do roku 1296 tu byl umístěn takzvaný Kámen osudu (Stone of Destiny), na kterém slavnostně přísahali skotští panovníci při své korunovaci. V roce 1296 kámen odvezl do Anglie Eduard I. a nechal jej vsadit do nového korunovačního trůnu anglických králů (zpátky do Skotska se vrátil až v roce 1996; nyní je umístěn na hradě v Edinburghu; ve Scone Palace se nachází kamenná kopie korunovační stolice). Poslední korunovace se zde odehrála v roce 1651, kdy byl král Karel II. korunován na krále Skotů. Šlechtické sídlo Scone Palace vyrostlo v roce 1580 na místě původního kláštera a dále rozšířeno v roce 1808 za Davida Williama Murraye, 3. hraběte z Mansfieldu. I dnes je stále Scone Palace obýván hrabětem z Mansfieldu. Scone bylo v počátcích Skotského království jeho hlavním městem a hlavně místem korunovace skotských králů - místu korunovace se dnes říká Moot Hill.
59 fotek, 16.8.2015, 130 zobrazení, 114 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda
Dunvegan Castle je hrad, který je již osm set let osídlen jedinou rodinou – klanem McLeodů a je tedy považován za nejstarší trvale osídlený hrad ve Skotsku. Je postaven na skále a dozajista i díky strategické poloze ustál kmenové boje, hladomor a všechny sociální i ekonomické proměny v zemi. Hrad je velmi zajímavý i architektonicky. Jeho výstavba začala ve třináctém století a po celá následující staletí se na něm podepisovaly nejrůznější architektonické styly. Nejstarší části hradů mohou pocházet dokonce již z devátého století. Nesmírně cenným dědictvím jsou vznešené Dunveganské haly. Obdivuhodné jsoi i nádherné zahrady, které jsou výborně udržované. Najdeme v nich spoustu známých i neznámých rostlin a stromů, ohromí nás obří rododendrony i divoké fuchsie.
Legenda, která se na hradě Dunvegan traduje je o víle, která se zamilovala do zdejšího náčelníka klanu natolik, že se rozhodla s ním žít. Ovšem zatímco ona nestárla, její milý času vzdorovat neuměl a tak nastal čas, aby se vrátila zpět mezi víly. Než tak učinila, věnovala svému muži vlajku „Fairy Flag“, která měla jeho potomkům splnit tři přání a při včasném rozvinutí je také chránit. Vyslovena byla dosud přání dvě. První v roce 1490 v bitvě u Glendale a druhé v roce 1580 v bitvě u Trumpanu. Třetí přání na své vyslovení teprve čeká.
Velké potíže zaznamenává hrad a jeho obyvatelé v letech 1847 – 1851, kdy je sužován hladomorem. Tehdejší náčelník klanu, vyčerpaný a zničený dodáváním jídla pro svou rodinu i členy klanu učiní velmi těžké rozhodnutí a hrad opouští. Ve věku devětatřiceti let se vydává do Londýna, aby zde našel práci účetního a uživil tak svou rodinu. Finanční krize zabránila rodině návratu do svého sídla na dlouhých osmdesát let. Teprve v roce 1929 se sem vrací v pořadí 27. náčelník klanu. O čtyři roky později byl hrad poprvé otevřen pro veřejnost. A mezi jeho návštěvníky bylo i několik velmi zvučných jmen. Místní drsnou krajinu si zamiloval Sir Walter Scott, Dr. Jonhson nebo královna Alžběta II.
65 fotek, 31.10.2015, 110 zobrazení, 75 komentářů | architektura, cestování, příroda
Schillerova rozhledna byla postavena v letech 1905 - 1906, na místě kde dříve stával hrad Kozihrady, v nadmořské výšce 383 m nad mořem. V roce 1905 se slavilo sté výročí velkého německého básníka Friedricha Schillera jehož památník měl být umístěn v přízemí rozhledny. Po něm také dostala rozhledna své jméno: Schillerova rozhledna (původní název: Schillewarte). Iniciátorem výstavby se stal místní okrašlovací spolek, kterému pomohl spolek kryrských rodáků žijících ve Vídni. Návrh rozhledny vypracoval úspěšný vídeňský architekt a stavitel Alois Kaiser. Podle dobových pramenů se na stavbu spotřebovalo 95 000 cihel, 60 fůr písku a 15 fůr žulového kamene. To vše prý na kostelní vrch dopravilo 298 koňských potahů. Otevírací slavnost se konala 17. června 1906 a zúčastnilo se jí několik tisíc návštěvníků ze širokého okolí.V květnu 2006 v době svého 100. výročí získala rozhledna svoji původní podobu z roku 1906, kdy Město Kryry provedlo nákladem 2 milionů korun celkovou rekonstrukci dle původního projektu. Byla provedena oprava cestiček vedoucích od kostela k rozhledně. Když vystoupáte 5 kamenných a 122 dřevěných schodů otevře se vám nádherný pohled na Doupovské a Krušné hory a České středohoří.

Petršpurk - hrad byl vystavěn asi roku 1360 českým pánem Petrem z Janovic, po kterém byl pojmenován Petrsburg, neboť podle tehdejší módy dávali šlechtici hradům německá jména. Staří Čechové však říkali a psali Petršpurk. Popis ze 16. století uvádí na hradě mnoho staveb, mj. velký dům se dvěma síněmi nad sebou a kaplí, v jejíž blízkosti stála bašta. Roku 1559 se však již připomíná jako pustý.Vrch byl přístupný jen z východní strany, neboť na ostatních stranách jsou příkré svahy. Roku 1651 byla ze zřícenin hradu postavena okrouhlá barokní kaple, která je dnes nejvýraznější stavbou v areálu. U ní lze spatřit propadlé staré sklepy. Při romantických úpravách v 19. století byly hradní pozůstatky poškozeny především vytvořením umělé zříceniny v nejvyšším bodě staveniště. Hrad vévodil po celá staletí na Jesenicku, což zanechalo odezvu v mnohých pověstech o hradu a Zámeckém vrchu, kde hrad stával.
34 fotek, 16.8.2015, 79 zobrazení, 84 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda
Perla Skotska " Isle of Skye" - název ostrova je odvozeno ze severského výrazu sky-a, což znamená „zamračený ostrov“. Dokonale výstižné. Zažíváme zde klasické skotské počasí. Hustá mračna, mrholení, déšť, mlha, i sluníčko. Vše se mění během chvilky.Tento ostrov je umístěn nejseverněji a je také největším ostrovem řadícím se k Vnitřním Hebridám. Duch pravé skotské atmosféry je tu ještě mnohem silnější než jinde ve Skotsku. Snad díky tomu, že kamenitý povrch a pohoří ostrova výborně kontrastuje s mořskou hladinou.Samotný ostrov je sice dlouhý 80 km, ale široký je pouhých 6,5 km. Žije zde přibližně 117 tisic obyvatel. Pobřeží je skalnaté, v zátokách jsou skryté oblázkové nebo i písečné pláže. Na pobřeží lze občas spatřit i tuleně

V západní části Skotské vysočiny se rozlévá záliv Loch Duich. Na tomto lochu je malý ostrůvek Eilean Donan. Na tomto ostrůvku se vypíná jeden z nejmalebněji umístěných skotských hradů – Eilean Donan Castle. Hrad byl postaven počátkem 13. století (asi roku 1230) na obranu proti Vikingům. Podle legendy byl hrad prý tak pevný a odolný, že jej ubránili pouze dva muži a chlapec proti mnohonásobné přesile.

Portree s pestře malovanými domky je přístavní městečko, které se nachází na ostrově Skye v oblasti Highland na západě Skotska. S počtem obyvatel necelých 2500 jde o největší městečko na ostrově s náměstíčkem a několika uličkami. Ve městě se nachází přístav pro malé, většinou rybářské lodě. Původně se městečko jmenovalo v galském jazyce Port Righ (Královský přístav). Toto pojmenování dostalo proto, že zde v roce 1540 během své návštěvy král Jakub V. smířil místní znepřátelené rody. Část obyvatel zde dodnes mluví skotskou gaelštinou - jazykem keltské větve indoevropské jazykové rodiny, který je příbuzný irštině. Za městem tvoří útesy působivou kulisu, která byla několikrát využita pro natáčení filmů.
64 fotek, 29.9.2015, 70 zobrazení, 56 komentářů | architektura, cestování, příroda
Město hrálo velmi významnou roli v husitských válkách, náměstí sloužilo jako shromaždiště vojska. Větší část města byla postavena na pravém břehu Lužnice. Město rozděluje na dvě části rozlehlý rybník Jordán, který byl původně vybudován jako zásobárna vody a dnes slouží jako přírodní koupaliště.
Na místě současného Tábora je prokázáno osídlení z doby halštatské a laténské. Zaznamenán byl i nález mince císaře Hadriána z doby římské.Ve třináctém století zde nechal Přemysl Otakar II. postavit hrad Hradiště. .
1 fotka, 24.10.2015, 145 zobrazení, 31 komentářů | Říjnová soutěž: Podzim
32 fotek, září 2015, 83 zobrazení, 91 komentářů | architektura, cestování
Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie je spojen sakristií se starším kostelíkem Smrti Panny Marie. Jejich vztah jako by naznačoval důležitost těchto událostí v životě Matky Boží.
Kájov je v písemné podobě doložen jako jedno z nejstarších poutních míst v Čechách. Už první zmínka o obci z roku 1263 je spojena se založením kláštera cisterciáků ve Zlaté koruně, kterému městečko později připadlo. Cisterciáci se starali o duchovní správu v tehdejší mariánské kapli. Bývalý kostel Smrti Panny Marie byl postaven ve 13. století. Pozdější přestavba jej spojila s novějším chrámem přetvořením ve dvě kaple. Díky vzrůstajícím davům poutníků začali Rožmberkové se stavbou velkolepého gotického chrámu.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl po nájezdech husitů obnoven v letech 1474 - 1475 a do jeho úschovy spočinula milostná soška Panny Marie. V následujících letech stoupla místu obliba kvůli zázračným uzdravením u blízké studánky. Stavba se skládá s pozdně gotického presbytáře sklenutého s dvoulodím klenbou nepravidelné hvězdice, výzdoba je barokní z 18. století. Do předního rohu je vestavěna hranolovitá věž.
55 fotek, 28.9.2015, 78 zobrazení, 80 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda
Cestou do Prachatic jsem zastavila v Kuklově ,kde jsme nakoukly do kostela sv. Ondřeje, který býval součástí kláštera paulánů, založeného na přelomu 15. a 16. století, nejpravděpodobněji v roce 1495. Jeho stavba trvala přibližně 30 let a nikdy nebyla dokončena. Jedná se o místo s dochovaným geniem loci, které hodně připomíná mnohem slavnější Panenský Týnec. Ctitel gotiky zde bude také velmi spokojen,nic na tom nemění fakt, že dochovány zde zůstaly pouze obvodové zdi pozdně gotického jednolodního kostela, s pětibokým závěrem a dvěma opěráky na jižní straně. Fragmenty ostatních klášterních budov se zachovaly víceméně jen ve zdech okolních domů, které zde později vznikly.

Prachatice jsou městskou památkovou rezervaci,pocházejí z 11. století.Nové město bylo založeno na přelomu 13. a 14. století na Zlaté stezce, po níž byla dopravována zejména sůl. Největší rozvoj města nastal v 16. století. Prachatice se staly nejvýznamnějším obchodním centrem na cestě do Bavorska. V letech 1436 až 1848 byly v držení feudálních rodů - Rožmberků, Eggenberků, Schwarzenberků. V roce 1620, ještě před Bílou horou, bylo město dobyto a zpustošeno vojskem generála Buquoye. Roku 1706 byl zdejší solní sklad přeložen do Krumlova město ztrácelo na významu. Dnes patří Prachatice k historicky nejdochovanějším městům v ČR. V historickém jádru se zachovaly zčásti hradby ze 14. století s baštou Helvít a Dolní bránou. Gotický děkanský kostel sv. Jakuba byl dokončen kolem roku 1570. Stará radnice s bohatou figurální výzdobou pochází z roku 1570 až 1571. Novorenesanční Nová radnice pochází z let 1902 až 1903.Ve městě se dochovala řada renesančních domů. Kašna nese renesanční sochu Spravedlnosti z roku 1582. Ve městě několik muzeí.
28 fotek, 28.9.2015, 68 zobrazení, 41 komentářů | architektura, cestování, příroda
Po procházce mezi kameny se ocitáme v pohádce ...
Typická jihočeská vesnička Holašovice byla díky své jedinečnosti zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a to především pro své mimořádné architektonické a urbanistické hodnoty.
Představuje unikátní dochovaný soubor hospodářských usedlostí, které byly stavebně a výtvarně upraveny v průběhu 19. století do specifické podoby tzv. selského baroka. Unikátní je dosud neporušená forma půdorysného řešení, parcelace i struktura zástavby, která je příkladem vesnického urbanismu z období vrcholné fáze středověké kolonizace.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10361869257-narodni-klenoty/211563235200003-holasovice-odkaz-stredoveku

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter